rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021 č.j. 25 Cdo 15/2021 V předmětné věci obec zveřejnila záměr pronájmu nebytových prostor, na který reagoval jediný zájemce. Následně bylo se zájemcem zahájeno jednání o obsahu nájemní smlouvy. V průběhu tohoto jednání se uskutečnily volby do zastupitelstva obce a nově zvolené vedení obce rozhodlo nepokračovat v jednání o obsahu smlouvy, zveřejnilo nový záměr pronájmu a následně uzavřelo nájemní smlouvu s jiným zájemcem, který nabídl srovnatelné podmínky nájmu jako první zájemce (pozn. první zájemce podal nabídku i při opakovaném zveřejnění záměru).

Rozsudek Nejvyššího soudu ČZ ze dne 17. 5. 2022 č.j. 26 Cdo 3115/2021–91 Nejvyšší soud rozhodoval ve věci, kdy pronajímatel vypověděl nájemní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, jejímž předmětem byl nájem prostor určených pro podnikání (pozn. nájemce zde provozoval kavárnu). V důsledku havárie vodovodního potrubí byl prostor poškozen a bylo nutné provést jeho rekonstrukci. Pronajímatel vypověděl nájemní smlouvu dle § 2309 písm. a) občanského zákoníku, dle kterého je možné nájemní smlouvu na dobu určitou vypovědět v případě, že „má být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící podnikání nachází, odstraněna anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru, a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat.“ Nájemce se obrátil na soud se žalobou o neplatnost takovéto výpovědi.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 6. 2015 č. j. 21 Cdo 2430/2014  Předmětem sporu řešeného před soudem 1. a 2. stupně byla otázka platnosti dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi obcí a jejím zastupitelem. Druhem práce vymezeným v této dohodě byla příprava, zpracování a administrace podkladů pro získávání peněžních prostředků z různých zdrojů. 

Jakou právní úpravou se řídí právní prostředky ochrany proti nerovnému zacházení se zaměstnanci? Jaké jsou rozhodné okolnosti při posuzování přiměřenosti náhrady nemajetkové újmy v penězích v případech, kdy k nerovnému zacházení se zaměstnancem skutečně došlo?

Je namístě posuzovat uplatněný nárok zhotovitele na základě smlouvy o dílo z titulu bezdůvodného obohacení, pokud nedošlo k naplnění předpokladů pro vznik práva na zaplacení ceny díla? Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2022 sp.zn. 23 Cdo 2696/2020-105 Předmětem soudního sporu byl v tomto případě požadavek na zaplacení ceny za dílo na základě závazku ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo provedení montáže dlažby. Smluvní strany si v ní dohodly přesné podmínky dokončení a předání díla, včetně všech dokumentů, které je zhotovitel povinen objednateli předat.  V průběhu realizace díla však nedošlo k předání a převzetí díla tak, jak bylo ve smlouvě sjednáno.

II. ÚS 2600/20 ze dne 22. 2. 2022 Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti, ve které stěžovatelka tvrdila, že byla porušena její práva na soudní ochranu a na ochranu vlastnictví. K porušení jejích práv mělo dojít předchozími rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR. Ty rozhodovaly o žalobě na náhradu škody, která měla vzniknout v důsledku rozhodnutí o organizační změně a následných výpovědí vedoucím zaměstnancům, o nichž rozhodla stěžovatelka jako ústřední ředitelka.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2003, sp.zn.: 21 Cdo 224/2002 Rozsudek Nejvyššího osudu ČR ze dne 30. 10. 2007, sp.zn.: 30 Cdo 3598/2006

Rozsudek Nejvyššího správního osudu ze dne 8.10.2020, sp.zn.: 1 As 13/2019-46

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2021 sp. zn. 30 Cdo 1646/2019 V předmětném případě žadatel podal dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žádost o poskytnuté výši odměn vedoucích odborů městské části. Tato žádost byla zamítnuta a o odvolání rozhodoval Magistrát hlavního města Prahy, který v konečném důsledku (po předchozích rozsudcích soudů) poskytl požadovanou informaci po 956 dnech místo v zákonné lhůtě 15 dnů. Žadatel se v této věci obrátil na příslušný soud, kde požadoval náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem (v důsledku nečinnosti). Po předchozím rozhodnutí soudů I. a II. stupně ve věci na základě podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR, který se zabýval otázkou, zda Magistrát hlavního města Prahy v případě přezkumu rozhodnutí orgánu městské části rozhoduje v přenesené či samostatné působnosti.