Jmenování je vedle podpisu pracovní smlouvy dalším způsobem vzniku pracovního poměru. Má-li pracovní poměr vzniknout jmenováním, musí to být stanoveno v zákoníku práce či v jiném zvláštním předpisu. Stejně jako se liší vznik pracovního poměru od jeho založení pracovní smlouvou, liší se i zánik, který je spojen s odvoláním. V následujícím článku se dozvíte, jaká jsou specifika jmenování a odvolání vedoucích úředníků, a to se zaměřením na prostředí obcí.

Daň z nemovitosti je jednou ze deseti daní v české daňové soustavě a je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Jedná se o jedinou daň, jejíž výdělky plynou výhradně do obecního rozpočtu. Konstrukce daně z nemovitosti se skládá z několika prvků, přičemž jedním z nich může být právě místní koeficient. Do českého právního řádu byl místní koeficient zakotven v roce 2008, čímž chtěl zákonodárce poskytnout větší samostatnost obcím při výběru daně z nemovitosti. Před třemi lety byl zákon novelizován a obce tak dostaly ještě flexibilnější možnost, jak s místním koeficientem naložit. Zákonodárce si od této změny slibuje častější využití tohoto institutu.[1]

Na konci září se znovu otevřou brány volebních místností a po čtyřech letech si občané zvolí své nové obecní zastupitele a potažmo i starostu. Stávající starosta je jedním z volebních orgánů a má k uspořádání voleb mnohé povinnosti. Jaké?

Náměstí, náves, ulice, chodníky, veřejná zeleň, park a další prostory přístupné každému bez omezení, zkrátka veřejná prostranství jsou nezbytnou součástí každé obce. Slouží občanům k veřejnému užívání. Kromě dalších mnoha činností se na nich mohou např. svobodně shromažďovat. Vliv na jejich úpravu mají především obce, a to v samostatné působnosti. Některé podmínky, třeba podmínky vzniku, jsou však stanoveny zákonem. Z názvu bychom to sice mohli odvozovat, ale ne všechna veřejná prostranství jsou ve vlastnictví veřejnoprávního subjektu. Soukromým vlastníkům z vlastnictví takových prostorů vyplývají určitá práva, ale i povinnosti.

Pozemní komunikace jsou klíčovou složkou dopravní infrastruktury. V rámci České republiky jsou nerozsáhlejší dopravní sítí s délkou přes 120 000 km, před železnicemi, leteckou a vodní dopravou. Slouží k provozu motorových i jiných vozidel, k přepravě osob, zvířat nebo věcí. Jak na pozemní komunikace hledí zákon? Kdo může být jejich vlastníkem a jaké mu z tohoto postavení plynou povinnosti?