Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2021 sp. zn. 30 Cdo 1646/2019 V předmětném případě žadatel podal dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, žádost o poskytnuté výši odměn vedoucích odborů městské části. Tato žádost byla zamítnuta a o odvolání rozhodoval Magistrát hlavního města Prahy, který v konečném důsledku (po předchozích rozsudcích soudů) poskytl požadovanou informaci po 956 dnech místo v zákonné lhůtě 15 dnů. Žadatel se v této věci obrátil na příslušný soud, kde požadoval náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem (v důsledku nečinnosti). Po předchozím rozhodnutí soudů I. a II. stupně ve věci na základě podaného dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR, který se zabýval otázkou, zda Magistrát hlavního města Prahy v případě přezkumu rozhodnutí orgánu městské části rozhoduje v přenesené či samostatné působnosti.

V otázce tzv. systémové podjatosti vydal dne 20. listopadu 2012 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ČR usnesení č. j. 1 As 89/2010-119, které změnilo dosavadní přístup k řešení této otázky. Podstatou bylo zodpovězení otázky, zda vztah zaměstnance obce (či kraje) ke svému zaměstnavateli má sám o sobě takovou povahu, že bez nutnosti, aby přistoupily další konkrétní skutečnosti, vyvolává pochyby o nepodjatosti tohoto zaměstnance, pokud se podílí na rozhodování ve správním řízení ve věci, na které má jeho zaměstnavatel (nebo osoby, které jsou schopny efektivně jednání tohoto zaměstnavatele ovlivnit) přímo nebo nepřímo zájem. Tato otázka se řešila zejména s odkazem na rozsudek NSS ČR č.j. 2 As 21/2004 ze dne 16.12.2004, dle kterého pro konstatování podjatosti všech úředníků územního samosprávného celku nepostačí pouze skutečnost, že tento celek rozhoduje o věci týkající se tohoto celku, ale k této skutečnosti musí přistoupit ještě další okolnost odůvodňující konstatování podjatosti. Samotná existence zaměstnaneckého poměru úředníků k územnímu samosprávnímu celku tedy bez dalšího nemůže být důvodem pro vyloučení všech úředníků v rozhodování.

. . .