V otázce tzv. systémové podjatosti vydal dne 20. listopadu 2012 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ČR usnesení č. j. 1 As 89/2010-119, které změnilo dosavadní přístup k řešení této otázky. Podstatou bylo zodpovězení otázky, zda vztah zaměstnance obce (či kraje) ke svému zaměstnavateli má sám o sobě takovou povahu, že bez nutnosti, aby přistoupily další konkrétní skutečnosti, vyvolává pochyby o nepodjatosti tohoto zaměstnance, pokud se podílí na rozhodování ve správním řízení ve věci, na které má jeho zaměstnavatel (nebo osoby, které jsou schopny efektivně jednání tohoto zaměstnavatele ovlivnit) přímo nebo nepřímo zájem. Tato otázka se řešila zejména s odkazem na rozsudek NSS ČR č.j. 2 As 21/2004 ze dne 16.12.2004, dle kterého pro konstatování podjatosti všech úředníků územního samosprávného celku nepostačí pouze skutečnost, že tento celek rozhoduje o věci týkající se tohoto celku, ale k této skutečnosti musí přistoupit ještě další okolnost odůvodňující konstatování podjatosti. Samotná existence zaměstnaneckého poměru úředníků k územnímu samosprávnímu celku tedy bez dalšího nemůže být důvodem pro vyloučení všech úředníků v rozhodování.
Tento článek je přístupný pouze registrovaným uživatelů. Pro přístup se prosím přihlaste.