Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2025, č.j. 26 Cdo 432/2025 Žalobce a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž základě žalovaný užíval pozemek žalobce a umístil si na něj stavební buňky jakožto movité věci. Po skončení nájmu pozemek nevyklidil, protože proti němu probíhalo exekuční řízení, předal klíče od mobilních buněk exekutorovi za účelem soupisu věcí a následné dispozice. Žalobce proto požadoval úhradu nájemného za celou dobu, po kterou byly na pozemku mobilní buňky umístěny, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2024 č. j. 25 Cdo 2393/2023 Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na náhradu škody podané chodcem, který si v zimním období zlomil nohu na sněhu rozšlapaném po obecním chodníku. V průběhu řízení se prokázalo, že v době úrazu chodce neexistovala v daném místě závada ve schůdnosti a sjízdnosti ve smyslu právní úpravy. Nebyla tedy naplněna podmínka pro uplatnění objektivní odpovědnosti vlastníka pozemní komunikace k náhradě škody. 

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 21 Cdo 2605/2024-114 ze dne 25.2.2025 Předmětem soudního sporu byl nárok zaměstnance na doplatek osobního příplatku po jeho snížení. Soud se zabýval situací, kdy zaměstnanec uzavřel pracovní smlouvu s tarifním platem a osobním příplatkem, a to již od počátku pracovního poměru. Následně byl jmenován do jiné funkce, z níž však byl po určité době odvolán, a poté mu byl vydán nový platový výměr se sníženým osobním příplatkem. Zaměstnanec (žalobce) se tedy žalobou domáhal doplatku snížené částky.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2024 č.j. 26 Cdo 2018/2023 Předmětem sporu byly vzájemné nároky smluvních stran vzniklé z podnájemní smlouvy. Tu uzavřely strany za účelem uspokojování bytových potřeb podnájemce, a kromě povinností úhrady nájemného a úplaty za služby spojené s podnájmem si v ní strany pro případ prodlení s placením a vrácením předmětu podnájmu po skončení smluvního vztahu ujednaly povinnost zaplatit smluvní pokutu.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. 2024, č. j. 21 Cdo 2057/2023 Pochybení se týkalo odměňování zaměstnanců V důsledku kontroly provedené několika státními orgány i zřizovatelem bylo u zaměstnavatele zjištěno pochybení ve způsobu odměňování zaměstnanců. Kromě pracovní smlouvy s nimi zaměstnavatel uzavíral ještě autorskou smlouvu. Kontrolní orgány takovýto postup označily za nesprávný s tím, že v jeho důsledku došlo i k nesprávnému zdanění příjmů a k nesprávnému stanovení odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Tyto částky musel zaměstnavatel dodatečně uhradit (spolu s příslušnými sankcemi) a následně se obrátil na soud se žalobou na náhradu škody způsobenou zaměstnanci, kteří tento způsob odměňování uskutečňovali (tj. odpovědní vedoucí zaměstnanci).

Rozsudek NSS ČR ze dne 13. 12. 2023 č.j. 2 As 103/2023 Podle § 33 odst. 1 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů) si může účastník pro správní řízení zvolit zmocněnce, a to pro konkrétní právní jednání, pro celé správní řízení anebo tzv. generální plnou moc pro více jednání. Správní řád stanoví, jaký je procesní postup v případě zastoupení, nestanoví však blíže náležitosti plné moci. K otázce, zda musí být plná moc na samostatné listině a zda musí obsahovat podpis, tedy akceptaci zmocněnce, se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.

Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/23 ze dne 15. 5. 2024 Doba nočního klidu je stanovena zákonem[1], a to od dvacáté druhé do šesté hodiny. Takto stanovenou dobu lze ve výjimečných případech stanovit jinak. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit výjimečné případy, zejména slavnosti nebo obdobné společenské nebo rodinné akce, při nichž je doba nočního klidu vymezena dobou kratší nebo při nichž nemusí být doba nočního klidu dodržována. Jak je potřeba chápat požadavek výjimečnosti a jaké mohou být důvody pro stanovení jiné doby nočního klidu, vysvětlil Ústavní soud ve svém nálezu z května letošního roku.

Nejvyšší soud ČR, č.j.  23 Cdo 2444/2023–168 ze dne 6.12.2023 V případě, o kterém soud rozhodoval, uzavřely smluvní strany leasingovou smlouvu, přičemž část smluvních podmínek byla upravena všeobecnými obchodními podmínkami (dále jen „VOP“), na které smlouva odkazovala. Po právní stránce soud prvního stupně vyhodnotil, že leasingová smlouva je inominátní smlouvou ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku s prvky smlouvy o nájmu dopravního prostředku podle § 2321 odst. 1 občanského zákoníku. Protože nájemce vozidlo vrátil s prodlením, a navíc poškozené, přičemž požadovanou náhradu škody ani bezdůvodné obohacení neuhradil, přistoupila leasingová společnost k soudnímu vymáhání.

Obec zadá veřejnou zakázku a pro případ nedodržení termínu plnění stanoví smluvní pokutu. Jedná v souladu se zákonem, pokud tuto pokutu neuplatní v případě prodlení dodavatele včas či vůbec? Jedná se v takovém případě o změnu závazku ve smyslu § 222 zákona o zadávání veřejných zakázek?